Moje názory a pohledy: Václav Kovalčík, Náchod
LESOPARK a NÁCHOD
Pronásledován jest tvůrčí květ jenž tvoří věčně pro oběť
Rád si hrál s efekty – to my víme a budeme znát
Nastokrát stavěl ten projekt veliký který se povedl z pohledu dobrých srdcí
jenže se nezdařil z pohledu kamenných pout
Bloudí hrdina v zaslíbené zemi – do pekla nechce – do nebe také ne
Jen LESOPARK je rájem klidu
Jen LESOPARK je sídlem Božím společně s vesmírem
Chvíli sem a chvíli tam – roste čerstvý tymián na Pietním pahorku společně s ostatními léčivkami
Část skalková se nyní probouzí – tvoří se překrásný prales aneb plíce Raisovy ulice
Lidé si stěžují že je zde mnoho nesmyslných paneláků ale kdybych měl tu možnost přeměnit je ve visuté zahrady tak bych uvedený postup realizoval
Třeba si postavíme BABYLONSKOU VĚŽ anebo JERUZALÉMSKÝ CHRÁM. Co vy na to a Vaše NATO?
Co třeba BENÁTKY SEVERU – ty by byly pro Náchod jako stvořené!!!
Řeka by také protékala Raisovou ulicí společně s posvátnou alejí
Gondoly plující nechť hlásají prosperitu
Náchod zakládá svou UNIVERSITAS NACHODENSIS
Lidé se jen pohrnou aby se vzdělávali
...mnoho stromů překrásné zahrady rekonstruované lázně líbezná země ten Náchod vděčný
kde pivo lahodné z fontány zurčí v oslavách výročních
V ozvěnách zvučící vítězný hlahol
Náchod je dějstvím světové scény
je svěžím pramenem
je věčným životem
kdosi povídal že LESOPARK je srdcem NÁCHODA i EVROPY
Manifest překlepů v celosvětové literatuře
Může se jednat o experiment, či tradici, vždyť překlepy mohou pověst literárního díla vyzdvihnout k výšinám. Experimentální, či neexperimentální žánr (v souvislosti s překlepy) je předem zatracován, což znamená pouze konzervativní a bezohlednou rezignaci v tomhle směru. My si tuhle rezignaci nepřejeme, neboť jdeme objevovat nová dobrodružství, která souvisejí s plnohodnotným a smyslupným životním krédem. Například lze objevit a sestavit nová slova, a tím obohatit náš rodný jazyk. Metodou překlepů tak upozorňujeme na možnosti a fenomény naší civilizace. Metodou překlepů mapujeme minulost, přítomnost a budoucnost. Tato „alternativa“ je rozšířena v denním tisku, médiích, v knihách, na internetu (viz weby, diskuzní fóra, zpravodajství, blogy, inzeráty) apod. Záleží rovněž, zda se jedná o postup úmyslný, anebo neúmyslný, či náhodný. Je nesmyslné odsuzovat již uvedený post-post-moderní pohled v této problematice, protože je populární zejména na sociálních sítích. A proto vychutnejme dílo plnými doušky, a to bez bariér a předsudků. Právě v umění spatřujeme jakési lidství, vždyť užívání překlepů odhaluje naše dětství, anebo situaci v dospělosti, či ve stáří. Také poukazuje na mezilidské vztahy v širším měřítku. Jak naivní a dětinské, ozývají se skeptici v zatepleném prostředí, kteří žijí většinou na cizí účet. Možná si koledujeme o neúspěch a zatracení. Existuje pro a proti ohledně problematiky a popularity překlepů, a tak uvedené umění - ať už úmyslné, či neúmyslné – objevuje nové zákonitosti, respektive dimenze. Nebojme se otevřít knihu nového stylu, jenž byl objeven básníky, kteří se snažili napodobit jazyky světové, kmenové, jazyky živé i mrtvé, jazyky dosud neznámé, a to pozemské i mimozemské.
Vždy s pochopením: zní poselství civilizace 21. století...
Václav Kovalčík a kol., 22. 11. 2011, Náchod
Minulost, současnost a budoucnost uměleckých směrů
Chtěli experimenty v umění, ale pak je odvrhli. Chtěli vyvinout nové směry v této múze, ale zřekli se oné myšlenky. Například chtěli Underground, ale Underground poslali vlastně do hlubšího Undergroundu. A tak je charakterizována doba, jež oplývá skepsí a beznadějí. Co tedy nastává? Zatím tzv. počátek "dobrovolné správy", která je typická snahou, obětí a smířením. Společnost tohle vyžaduje. Společnost očekává naše činy a odkazy na dědictví klasiků.
Pojem klasik by měl být definován jako osobnost se zásluhami pro dobro celého lidstva, planety Země a celého vesmíru. Jsem toho názoru, že levice musí iniciovat onen vznik "pokladnice světa" v oblasti umění. Je třeba se zbavit četných hrozeb, je třeba vytvářet umělecké, sociální a přírodní fondy pro blaho a harmonizaci společnosti. Veškerá společnost musí žít perspektivně, musí žít v aktivech. Nesmí být předlužená. Ideální stav existuje, ale je nezbytné k němu nadále směřovat. Tak zní poselství bez bariér, bez diskriminace a bez hrátek na první dojem. Podporujme průkopnictví, neboť průkopníci skvělých, prospěšných a užitečných věcí jsou vytouženými klasiky půvabu, upřímnosti a nesmrtelnosti. Bádejme s láskou, pochopme svět i jiné světy. Třeba se dostaneme do "jiné dimenze", jež se nazývá ideální stát, vždyť umělecká pokladnice napříč uměleckými spektry žije nadále, protože chápe dobové souvislosti bez demagogie a nenávisti.
Jednou se nastartuje nejen ekonomický růst, nýbrž růst morální, jenž obsahuje bohatství, které je charakterizováno vyspělou civilizací ve vytoužené a vyspělé době. Právě vyspělá civilizace dovede naslouchat. Naším poselstvím je poučit se z chyb a omylů, aplikovat jen to dobré a užitečné, a to bez předsudků. A proto úspěšný a přínosný koncert minulých, současných a budoucích uměleckých směrů přináší své plody, přináší pochopení, přináší pomoc, očekávanou perspektivu a hlavně moudrost.
Václav Kovalčík, 28. 10. 2011, Náchod
Fenomén o konci světa
Mnohokrát byl mylně předpověděn konec světa, jenž se neuskutečnil, a tak představitelé, kteří se na těchto předpovědích přiživují, vycházejí sice s ostudou, ale vždycky to nějak zametou pod koberec. Ani já nevím, kdy dojde k uvedené globální kalamitě. Když neznám odpověď na tuhle palčivou otázku, tak nic nebudu předpovídat. Slibovaný konec světa může být pochopen ve formě záludných zkoušek, jimiž procházíme. Ryjeme ústním otvorem na dně, anebo padáme z výšin. Kdy se však odrazíme, abychom pak náhle směřovali k opětovnému vzestupu? Nikdo z nás nic neví. A tak vyzývám všechny státy, aby netlachaly metodiku "malování čerta na zeď", ale aby společně připravily jakási opatření ve formě "zadních, bočních a předních vrátek" ve prospěch nejen lidstva, ale i dalších organismů. Nechť je vesmírný výzkum a vesmírné putování pojistkou, či oddálením případné pozemské hrozby, i když nemůže oddálit celo-vesmírnou hrozbu (viz možný krajně extrémní stav vesmírné hmoty a "vesmírného dějství" někdy v daleké budoucnosti). Počítejme s tím, že i sebe dovede uvedený fenomén o konci světa vyvrátit na základě případného zániku, jenž by měl být zřejmě kompenzován novým rozvržením a nastartováním nových pravidel "všeobecného řádu." V tom se materialismus a idealismus koneckonců může shodovat, jenže existuje problém, zda si za této okolnosti celkově polepšíme, anebo pohoršíme, neboť existují tzv. "algoritmická rozcestí," jež jsou nevyzpytatelná.
Václav Kovalčík, 28. 10. 2011, Náchod
O bajkách
O pravosti a nepravosti, o dobrém a zlém počínání. Aktéři živé, či neživé přírody dávají najevo své postoje, což je samozřejmě znát, aby společně splynuli v jednu kompozici. Bajky jsou moudré, humorné, tragikomické, dokonce i s tragickým, někdy i hororovým námětem. Nádech ironie je také součástí prozaického útvaru. Posvátno versus neposvátno v našem světě hraje významnou roli například při důležitém rozhodování. Děj s poetickým nádechem často baví, ale také varuje, co se smí, a co nikoliv. Morální normy snadno pochopíme, což nám poslouží k porozumění běhu života. Žijeme na tomto světě, a tak se ptám: Proč jej tímto způsobem neztvárnit, jaký skutečně bývá? Nezneužít, ale poučit je posláním tohoto žánru.
Tvorba koláží
Tvorba koláží může být alespoň malinkou úsporou ve prospěch životního prostředí, zároveň uměleckým zážitkem, který potěší umělce i jeho obdivovatele. Tato díla jsou cenným historickým svědectvím o životním stylu, jenž svědčí o naší spotřebě a hodnotách.
Uvedu příklad, že se dá dělat koláž dokonce i z balíčků osiva, ale nejprve je třeba rostliny vypěstovat, poté vytvořit zářivé dílo. Jedná se v tomto přípědě o drahou metodu, neboť ceny těchto balíčků vzrostly k nepoznání.
Metodu kolážování uvedených balení zkouším. Někdo by si pomyslel, že jsem multimilionář, ale není tomu tak. Závist spojená s předsudky vyznívá opravdu hrozně.
Musel jsem nějak vystřihnout a kompozičně uspořádat uvedené papírky s portréty rostlin. Někde dílo přijali, jinde zas odsoudili.
Však to znáte. Umění je umění. Kritika zůstane kritikou. Mělo by se přece jít dál a dál až do neznáma, vždyť každý má právo na múzu, která krůček po krůčku může spasit svět z hlediska morálního i materiálního.
Nechť je tato metoda rozšiřována všude možně. Jistě najde své opodstatnění v charitativní práci. Také by ubylo kriminality, vždyť tvorba koláží zahání nudu. Je to vděčná práce s nesmírnými kombinacemi ohledně prosazení a využití fantazie všech generací. A proto mějme tenhle žánr rádi, neboť si zaslouží uznání a respekt ve světě umění.
Mudrosloví v ČR
Kdo jen podlézá – smůlu vždy nalézá.
Kdo nic nevydá – kritiku nemívá.
Kdo víc soutěží – prohrává s otěží.
Kdo se snaží – ten se smaží – život svůj kratičký nadobro zmaří.
Kdo jen závidí – ten krásu nevidí.
Co vytvoříš dnes – to zítra nebudeš mít.
Kdo se točí – ztrácí oči.
Kdo válcuje druhé – zlou pýchou tuhne.
Co se nejvíc povede – závist zničit dovede.
Co bývá zde – není již.
Kdo dnes povstane – hrobeček dostane.
Kdo spoří na důchod – ten se jej nedočká.
Kdo zradí přítele – není mu vesele.
Kdo škrtá – ten rovnou žvaní.
Kdo jen zdražuje – nezná svůj klid.
Kdo lidi okrádá – do pekla propadá.
Poučení ani není – jen žít život dennodenní.
Napsal: Václav Kovalčík, Náchod
Je to také o názvech
Názvy fotografií i namalovaných obrazů jsou rozmanité, a ještě budou rozmanitější, vyzývavější, či přitažlivější – v některých případech i odpudivé. Nesmírný počet znaků a jejich skupin vytvoří nesmírné množství kombinací v téhle tematice.
To se koneckonců stává v současnosti poněkud intenzívně. I hvězdička může přinést obdiv například o Vánocích; dokonce smajlík se může na nás usmívat, anebo se rovnou mračit.
Třeba to vyjde, vždyť uvedený styl má své kouzlo v dnešní době, přesto jsem si všiml, že slova krásná, romantická a něžná ještě existují, a budou existovat nadále, a to v sousedství nových kombinací různých vlastností.
Člověk někdy potřebuje na sebe upozornit, a tak tvoří a tvoří, vymýšlí, navrhuje, vlastně si vytváří svou životní propagaci. Často jsou čtené tituly nejen oknem do myšlení tvůrce, nýbrž i oknem do autorova díla. Jsou také vizitkou umělců na všech frontách. Možná budou čtenáři považovat můj text za další manifest. Nejsem však proti. I takové jsou osudy, vždyť nám ta nekonečná kombinatorika vzkvétá.
Stačí jen naťukat uvedený počet znaků, pak si možná zajistíme atraktivitu nejen svého díla, ale i našeho uvažování, vždyť originál je přece in, ale může být i out, pokud nebude pochopen, anebo někoho pobouří...
Za popularitu a zhudebnění poezie
Nechť je poezie ve velkém zhudebňována, aby byla atraktivní a populární. Záleží rovněž, jak ji zhudebníme. Žánr rozhoduje o mnohém, stejně tak určité podání, v němž je skryto skutečné a upřímné poslání. Je třeba zaujmout, a to alespoň v muzikální podobě. Studenti tak nebudou nadávat na nejasnosti a komplikace v poetické oblasti, jež se může, ale nemusí rýmovat. Jednejme pokrokově, jednejme s prožitkem, žijme šťastným životem, žijme (s) láskou, žijme se soucitem a zájmem o okolní svět. Nechť je vyučování literatury provázeno svobodou názorů. Totéž platí i pro básnické soutěže. Nesmí být nikomu v této oblasti ubližováno. Pokud se stanou nějaké křivdy např. při výuce literatury, pak máme vlastně zaděláno na nezájem o poezii, jenž může směřovat až do extrému, a tím je nezájem o veškerou četbu, a proto jednejme svobodně a nezaujatě. Buďme přece tolerantní, aby mohlo básnické umění nadále sloužit veřejnosti.
Václav Kovalčík, 25.11. 2011, Náchod
Manifest experimentálního umění efektů
O experimentálním umění efektů, jehož půvab může být nejen úspěchem, ale i omylem, víme své. Tak proč to nezkusit, když se nabízí možnost využití vlastních fotografických a výtvarných děl ve prospěch uvedeného postupu? Na co jsou různé počítačové efekty, když se je někteří umělci štítí ve svém oboru aplikovat?
Je třeba akceptovat, co nám svět umění nabízí, abychom jednoduše nebyli pozadu. Z počátku nás to začne bavit, ale později si řekneme, že je nezbytné naše experimentální dílo selektovat, aby výstava měla hlavu a patu a aby se líbila nejen nám, ale i veřejnosti. Proč ne?
Hlavně, že přežije uvedený záměr přinést do společnosti to, co je tak trochu označováno jako fraška a amatérský přečin z hlediska kritiky. Stačí postupovat ve výběru četných možností, jak se dostat do tajemného světa, kde jsme z hlediska odvážné fantazie doma.
Milujeme tenhle styl a je nám lépe ze všech sil. Fotkám i obrázkům řádným i nepovedeným je výborně, pokud se metamorfují v tajuplných sférách, do nichž právě vstupujeme. Zde nalézáme a oslavujeme vítězství nad společenskou nudou a lhostejností.
Nezapomínejme, že veškeré snažení je vlastně náhoda, jež také spočívá v jednom, anebo v mnoha kliknutí počítačovou myší.
Světe, div se, tajemná práce vyvěrá na povrch, aby se dočkala světla Božího. Máme-li barevnou tiskárnu, tím lépe, neboť dílo dostaneme z elektronické podoby do podoby hmatatelné.
Poté můžeme pořádat výstavy kdekoliv na světě, při nichž sklidíme nejen úspěchy, ale i drsnou kritiku vyhlášených odpůrců našeho snažení, které je třeba také kontrolovat, aby se nestalo diletantismem bez náboje, vždyť pestrost a propracovaná kompozice vzešla novodobým výběrem - má totiž něco do sebe.
Bůh nám pomáhej při tvorbě ideálních států, útvarů a scenerií po celém světě. Pomáhej nám rovněž podpora lidu. Také, náš milý Lesoparku, jenž jsi znám jako místo setkávání, poznávání a vzdělávání, neboť jsi prošel experimentálním uměním efektů znamenitě díky pečlivým záznamům, kde se co šustlo.
Vítejme v novém ráji, jenž byl často v minulosti znám, nejen shazován, ale i s láskou veleben a oslavován. Se srdečným pozdravem
Václav Kovalčík a kol., sepsáno 7. 11. 2009
O novodobé heraldice
O novodobé heraldice lze v současnosti uvažovat, neboť se zabývá postmoderním návrhem státních symbolů; symbolů měst, obcí, neziskových organizací, firem aj. společností.
Svou symbolikou analyzuje minulost a současnost, dále pak hledá nové ztvárnění a možnosti pro budoucnost. Nechce vyřazovat ze scény původní heraldiku.
Novodobá heraldika putuje známými uměleckými směry, dokonce hledá další alternativy, náměty, návrhy a realizace, a proto jest pozorování každodenního života tou nejlepší inspirací pro novodobý symbol, znak, logo i vlajku.
Novodobou heraldiku mohou navrhovat a vytvářet profesionálové i amatéři. Podmínkou je „zodpovědná“ kompozice, která se hodí pro „danou oblast.“ Novodobá heraldika se nebrání klasickému umění, nebrání se ani počítačovým efektům.
A proto žije myšlenkou, tvorbou, tradicí, experimentem,
zodpovědností pro zodpovědnost,
kompozicí pro kompozici,
uměním pro umění,
životem pro život.
Václav Kovalčík a kol., 23. 2. 2012, Náchod
Manifest fotografického cvakání
Ve společnosti je naše umění zatracováno a nenáviděno, ale ve skutečnosti se jedná o příjemné naplnění volného času. Je lepší fotograficky cvakat než na své bližní kakat. Je lepší kvalitně a radostně žít. Budeme-li tímhle způsobem tvořit, pronikneme tak do tajů starších i nových uměleckých směrů.
Jsme obdařeni nadějí a láskou k rodné zemi, Evropě i celému světu. Možná nás budou považovat za diletanty. Jistý morální a kreativní postoj bývá dobrodružný, vždyť žijeme iniciativou, intuicí a dary života.
Nechceme přeplněné kriminály, nechceme podporovat nepřátelský stereotyp. Chceme svobodně cvakat - svobodně tvořit nezávislé umění. Nebráníme se případnému restaurování našich fotografií a využití tradičních i novodobých úprav, filtrů a efektů.
A proto je naše cvakání lepší než morální a bezohledné kakání, vždyť mezilidská nenávist je příčinou všech světových krizí. Služme dobročinnosti, vytvořme překrásnou a zaslíbenou zemi. Pomáhejme skvělými činy a dobrými skutky. Žijme v pohodě a pro pohodu doma i ve světě.
S láskou ke svobodě fotografického umění: Václav Kovalčík a kol., 28.1. 2012, Náchod
O experimentálním filmovém umění
Překonává četná dogmata a nesmyslná omezení, předbíhá současnou dobu, jeho čas je naprosto nezávislý. Žije v amatérském i profesionálním světě, a to bez omezení a obstrukcí. Jedná se o experimentální filmové umění, které je svobodné a nezaujaté.
I obyčejná nahrávací technika může dokumentovat třeba i zázraky. Putujeme krajinou bohaté fantazie a nekonečných možností ohledně tvorby videoklipů, filmů, fotografických a textových prezentací atd..
A proto je definitivní a zodpovědné rozhodnutí tím nejdůležitějším úkonem našeho svědomí a uměleckého vkusu, abychom vytvořili něco poutavého, výjimečného a neobvyklého.
Václav Kovalčík a kol., Náchod
O termínu naivní věda
Naivní věda bývá zpestřením našeho životního dějství, neboť je vhodná pro všechny zájemce z odborného i laického světa. Prosazuje trpělivé pozorování přírody, veškerého prostředí a vztahů na empirické úrovni. Zároveň dochází k nezávislému vyhodnocení daných situací - je bráno v potaz subjektivní i objektivní hledisko.
Jednotliví aktéři Naivní vědy jsou hrdinové společnosti, neboť publikují svoje myšlenky, postoje, zážitky a prožitky, anebo je nikde nezveřejňují. Jsou výřeční i nevýřeční, vzájemně se tolerují, a proto může projev důvěry a obětavosti většinovou společnost třeba i pobouřit.
Naivní vědci tak dráždí akademická aj. odborná prostředí, zároveň postupují proti lidské lhostejnosti, bojují proti projevům národních i světových krizí. Bývají zatracováni, neoblíbeni, žijí svou filozofií, intuicí, iniciativou, pracovitostí i odpočinkem.
Milují planetu Zemi, celý vesmír - zabývají se materialistickým i idealistickým uvažováním. Občas touží překročit filozofické, vědecké i umělecké hranice. Žijí existencionálně, mají rádi "ostrůvky" přívětivých a harmonických období. Žijí symbolikou, experimenty, bádáním a hledáním alternativ individuálních i společenských životních cest.
Václav Kovalčík, 2.2. 2012, Náchod
Dilema v umění
Existuje nezáviděníhodná problematika, která nám může i nemusí promlouvat do našeho svědomí ohledně veškerého umění. Právě souměrnost se mnohdy bije s nesouměrností. Například při focení prožíváme dilema, zda pořídit záběry původní, které jsou dle kritiky nevhodné a zbytečné; zda máme pořídit a vystihnout pravdu, anebo celé veřejnosti "lhát" o ideálním stavu prostředí.
Máme při umění "pomáhat" svému prostředí, anebo vybírat to nejhezčí? Máme právo do těchto "stanovených" kompozic zasahovat, anebo se podřídit původnímu rozvržení v prostoru? Často se objevuje cesta ve volbě nejhezčích, pravdivých a zajímavých okamžiků. Již dlouho prožívá uvedené dilema snad celý odborný i laický svět.
Václav Kovalčík, 2.2. 212, Náchod
O projektu sjednocování Evropy
Projekt sjednocování Evropy měl tehdy v úmyslu plnit politiku vzájemné pomoci, vzájemné spolupráce a svobodného dialogu. Teprve světová ekonomická krize ukazuje, jak je toto partnerství křehké, a to kvůli diskriminačnímu postupu vůči novým zemím, které vstoupily do EU „v pozdějších etapách.“ Lidi mě stále přesvědčují svými názory, že tenhle spolek má jakýsi budoucí potenciál. A co spekulantský, skandální a bezohledný postup vůči těm, kdož ekonomicky strádají? Právě budoucnost Evropy bych si představoval v nastavení a oživení Cyrilo-Metodějských tradic, dále pak pamatujme na odkaz Mistra Jana Husa, Jana Ámose Komenského aj. představitelů, kteří se zasloužili o nastavení skvělé úrovně „našeho kontinentu.“ Bohužel se na uvedené záslužné dílo zapomíná, a tak jsme tam, kde jsme vůbec nechtěli být. Řešení situace vidím v opětovném obnovení vyspělých pilířů a zásad, abychom se nemuseli stydět za své členství.
Manifest neviditelných a zapomenutých částí experimentální poezie
Bývají často zapomenuté, přesto v nich věříme. Jsou neviditelné. Dokážou tolik říci, i když se potápějí v hlubinách našeho partu. Mohou zároveň zastávat funkci pramenů krás, nápovědy, skryté estetiky a skrytých myšlenek. Hrajeme si s písmeny, hrajeme si s čísly a dalšími znaky. Podobáme se spisovatelům, z nichž se dílo zrodilo ve světě skutečném, anebo se teprve zrodí v jiných dimenzích...
Neúmyslně, anebo schválně vynecháme nějaký ten symbol. Co si napíšeme, to si také přečteme pro radost. Věnujeme dílo jako překrásný dárek svým přátelům i nepřátelům. Existuje i neexistuje zájem o toto snažení. Někdy je o nás řečeno, že spoléháme na nesmysly, ale lepší je renovovat styl, neboť nevěříme jen na první dojem. Pokračujme dál...
Mysleme tedy na pozadí. Mysleme na ten nevinný papír, jenž trpělivě nese naše verše. Mysleme na experiment, a proto jednejme vkusně - a hlavně bez starostí. Nechť je také zodpovědnost v zájmu nás všech.
Hodnoťme dílo v co nejširším spektru, neboť experiment může navazovat na experiment, tradice na tradici, anebo experiment na tradici, či tradice na experiment. To není frázování! Jedná se o svobodu projevu. Budou nám dílo házet do koše! Budou si o nás myslet to nejhorší! Nedejme se! Papír mnohé unese, virtuální svět též, vždyť máme právo zveřejnit svou tvorbu v částečném životním provedení, či v bohatých a rozmanitých proudech myšlenek. Něco vyneseme na světlo Boží, něco si odneseme třeba do hrobu, což znamená, že existují i jiné světy, které celkově vnímají naši osobnost, naše přání, pocity, naše vize a životní snažení. I okolnosti dělají divy!
Vždy s úctou...
Václav Kovalčík a kol., 22.12. 2010, Náchod
Idylka Jadranu
Pláže jsou tam svěží moře
na Jadranu kouzelném
jenž se třpytí dojmy vlní
v myslích lidí toužebně
Šumný ráj ten zázrak živý
riviérou oslní
Já hned spatřil půvab snivý
v divotvorném objetí
Poznal jsem
Viděl jsem
Idylku krásnou
Idylku šťastnou
Idylku mou
Poznal jsem
Viděl jsem
Idylku vděčnou
Idylku věčnou
Idylku mou
Na obloze slunce žhavé
vane větřík příjemný
Ocitám se v plodném kraji
nebudu zde poslední
Až já najdu srdce lásky
navždy v míru omládnu
Uslyším zde pěknou múzu
Zpívat budu po ránu
Poznal jsem
Viděl jsem
Idylku krásnou
Idylku šťastnou
Idylku mou
Poznal jsem
Viděl jsem
Idylku vděčnou
Idylku věčnou
Idylku mou
Pláže jsou tam svěží moře
na Jadranu kouzelném
jenž se třpytí dojmy vlní
v myslích lidí toužebně
Šumný ráj ten zázrak živý
riviérou oslní
Já hned spatřil půvab snivý
v bohulibém pojetí
Poznal jsem
Viděl jsem
Idylku krásnou
Idylku šťastnou
Idylku mou
Poznal jsem
Viděl jsem
Idylku vděčnou
Idylku věčnou
Přírodu půvabnou…